Ze života kocoura

9. 11. 2012 - Dnes naše Chika dost naštvala paničku na vycházce, tak to musím hned napsat na svoje stránky. Z vyprávění vím, že si obě vyrazily na Turold (kopec nedaleko). Podzimní sluníčko krásně svítilo a trochu se snažilo ohřát chladný vzduch. Chika se klidně procházela, jenže najednou zavětřila a zmizela v porostu. Stále se držela poblíž a po chvíli, kdy se vyřádila, se vrátila k paničce. Co čert nechtěl. 

Na konci "volné zóny" (kde může jít pes bezpečně bez vodítka) Chika znovu zavětřila a znovu se vzdálila. Jenže tentokrát dost rychle a daleko. Panička běhala za ní do kopce a z kopce, přes větve a skrz křoviny. Docela se naběhala, než se moje psí kamarádka uráčila přiblížit na vzdálenost, kdy ji bylo možné znovu připnout k vodítku. To si u paničky hezky "pohnojila". Do konce procházky už musela jít způsobně na vodítku! Je z ní už obrovský čau čau. Na výstavě 29. 9. 2012 to dostala potvrzeno. Byla tam jedinou fenkou čau čau, neměla tedy žádné soupeřky, ale hodnocení dostala moc hezké. Kromě toho, že odmítla ukázat posuzovateli zuby, si počínala docela obstojně. Má tedy svůj výstavní křest za sebou a kariéru před sebou (na rozdíl ode mě). Nyní má už kolem 25 kg a dávno předrostla Chitu i Bibi. Mě má moc ráda. Jemně mi masíruje záda nebo ocas. Včera to trochu přeháněla, byl jsem celý oslintaný. Panička to radši zatrhla. Mezi moje kamarádky do záložky na úvodní straně jsem vložil Chice vlastní odkaz.

28. 9. 2012 - Svátek sv. Václava se u nás slavil opravdu svátečně, protože páníček měl narozeniny. Já jsem z toho měl také užitek - k obědu byla svíčková a trochu zbylo i na můj mlsný jazýček. Počasí se zatím také docela drží a se Sally můžeme pořád chodit bez starostí ven. Co je trochu otravné v našem okolí? Jsou to děsné rány jako z kanónu. Dozrávají totiž hrozny a lidé vymysleli na odhánění špačků samostříly. Občas je to tady jako na Silvestra. Už aby měli všichni posbírané, hrozny v kádích, proměněné na burčák nebo později na víno! Z naší čauice už je slečna. Po prvním hárání se trochu zklidnila a páníčci říkají, že zmoudřela. Chodí teď na procházky, aby ještě do neděle dohnala aspoň trochu z přípravy na výstavu. Bude mít premiéru. Já už mám výstavní kariéru za sebou, tak jí budu držet tlapky. Brzy sem tak určitě přidám nějaké nové foto. Dnes se to nějak nedaří, musím fotky, kde se Chika koupe v zatopeném lomu, nejprve upravit. 

31. 8. 2012 - Tak dnes končí všem školákům prázdniny a zbývá už jen víkend na poslední rozloučení s lenošením na slunci. Dnes i to počasí jako by to vědělo, zatáhlo se a já jsem se celý den válel v pelechu. Dokonce i Sally nešla ven a to už je co říct! Naši dvounožci si léto užívali plnými doušky doma a chvílemi i u moře. Ti starší vyrazili poprvé do Chorvatska, mladší navštívili a procestovali Krétu. Jednu malou fotku liduprázdné pláže objevené z loďky vkládám. Nám pomalu ubývá v pensionu letních hostů a začínají se hlásit víkendoví návštěvníci. Panička už také nastoupila do práce a ta mladší se za chvíli vrací ke svým studiím. Hádejte, co budeme dělat my kočky? No jasně, celý den hlavně odpočívat! Vždyť v létě to byla děsná dřina. Často nás chodili obdivovat naši hosti, Sally zase občas lovila zakázané ptactvo (ona  zákaz porušuje, ale já ne ). Chika přes léto vyrostla a má už velikost dospělého psa, váží kolem 19 kg! V září se s ní chystá panička na výstavu do Brna. To jsem rád, že si našla jiný výstavní objekt a já nikam nemusím. Však moje krása už byla stvrzena hezkou kokardou, že?! Tak se sem zase můžete přijít brzy podívat. Na podzim bude určitě zase co fotit, až se vybarví listí na stromech. Bohužel meruňka už je pokácená a tak se barvit nebude.

17. 7. 2012 - Už je to víc než měsíc, co jsem vložil příspěvek, takže je načase přijít s něčím novým. Po krásném horkém úvodu léta (viz foto) se nám počasí zkazilo.   Sotva vyjdeme s paničkou na zahradu, už abychom zase letěli všichni tryskem domů schovat se před deštěm. I dnes tomu nebylo jinak. Přesto nám do našeho fotoalba přibyly nějaké nové snímky. Fotili jsme se nejen my dva se Sally, ale i Chika. Jde to s ní o něco hůř, pořád se totiž hýbe a skoro každý snímek se rozmaže. Rozhodl jsem se, že sem jeden obrázek opět dám. Chika rychle roste a docela jsem se s ní skamarádil. Minulý týden mě postihla nějaká nemoc. Když jsem dva dny nežral a jen ležel, rozhodli se odejít se mnou na veterinu. Tam mě vyšetřovali a zjistili, že jsem měl nějaký zánět. Dostal jsem dva dny po sobě infuze a do zítřka ještě musím polykat nějaké růžové pilulky. Je mi už ale úplně dobře, apetit se mi vrátil a zase jsem v plné síle. Chika mě vítala pokaždé tak, že mi jemně žužlala ocas. Vidíte sami, jak je milá a jak má krásný pohled. Na rozdíl ode mě a od Sally, může Chika chodit na procházky. V neděli jela poprvé trochu dál. Vezla se autem do Lednice a tam budila pozornost mezi spoustou turistů, kteří se zrovna procházeli po ulicích a v zámeckém parku. Další nové snímky jsem vložil do nové složky ve fotoalbu. Jmenuje se jednoduše - rok 2012. Jsou tam fotky nás koček i Chiky. Přeji všem svým příznivcům a návštěvníkům těchto stránek, aby si to užili. My si u focení taky užíváme, ale nejvíc panička, obzvlášť tehdy, když se pořád hýbeme.

6. 6. 2012 - Dnes je krásné datum, tak jsem se rozhodl zase něco naškrábnout do aktualit. Situace po příchodu nové členky naší zvířecí smečky se pomalu "stabilizuje". Chika musela dostat jednou ponaučení novinami, aby mě a Sally přestala honit, kdykoliv se dáme do pohybu. Od té chvíle jsem se rozhodl ji vzít na milost a začínám se k ní pomalu lísat. Bibi mi chyběla, stýskalo se mi po ní (na fotce vidíte mě i Sally, jak držíme smutek na Bibinčině hrobě). Byla klidná, měl jsem ji rád. Týden jsem trucoval a moc nejedl, ale pak už jsem to nemohl vydržet - hlad zvítězil a já už se zase cpu jako o závod. Vypadá to, že s Chikou budeme taky kamarádi. Má krásný měkký kožíšek a milý pohled. Už tak nedivočí, pochopila, že to nemám rád. Když mě moc zlobí, jdu se schovat na skříň v kuchyni. Tam na mě nedosáhne.

19. 5. 2012 - Dnes mi byly tři roky a tento den byl velmi neobvyklý. Začnu ale od začátku. Před měsícem se velmi zhoršil zdravotní stav naší fenky Bibi, jak mi sdělila panička. Jeden den to dokonce vypadalo, že Bibi už s námi déle nebude. Od té doby to tak šlo týden po týdnu, jeden den byla Bibi docela dobrá, jedla a občas se i rozběhla, druhý den byla malátná a nic kromě vody nesnědla. Protože panička měla strach, že zůstaneme bez psa (mně osobně by to ovšem nevadilo!), tak začala hledat na internetu, jestli se náhodou někde nenarodila štěňata čau čau. A poštěstilo se jí najít 7 krasavců a krasavic v chovatelské stanici Of Mijamu. Dlouho váhala, stále věřila, že Bibinčin stav se zlepší. Když minulý týden začala odmítat už skoro veškeré krmení, tak se rozhodla zajít pro tabletky na povzbuzení chuti k veterináři. Byla tam zrovna paní veterinářka, která Bibi před měsícem vyšetřovala, a ta se divila, že ještě při té diagnóze stále žije. To byl asi poslední impuls objednat se k odběru štěňátka. Včera tedy vyrazily obě moje krmičky do Troubek pro čau čaua. Výběr byl velmi těžký, ale nakonec zvítězila Meisy. Doma jsme měli všichni povzdvižení. Sally jí hned dala ťafku, aby si zavčas uvědomila, kdo je tady šéfovou veškerého dění, já jsem chodil kolem v uctivé vzdálenosti. Bibi se přivítala, při žrádle vrčela a začala se docela cpát - asi ze žárlivosti. To páníčci jásali a byli rádi, že se jí zvedla znovu chuť. Večer, když už jsme byli všichni utahaní, šla Bibi ven do své boudy, já k Adě, Sally do ložnice. Sotva se v ložnici zavřely dveře, začalo kňučení, pak i štěkání a nakonec skákání na dveře. Tak se do ložnice otevřelo a pak už prý všichni spali jako hození do vody. Dnes, když jsem měl být hlavní hvězdou dne, tak mě zastínily dvě události: nové štěně a bohužel smutná událost: Bibi ráno ležela mrtvá u boudy. Páníčci byli moc smutní, dopoledne Bibi pohřbili na zahradě hluboko do země pod borovicí, skoro vedle její maminky Chity. Už jsem si myslel, že budou moje narozeniny zapomenuty, ale zmýlil jsem se. Dostal jsem velkou porci hovězího a taky smetanu (tu já tuze rád). Přestože by tady měla být teď moje fotka, nakonec jsem se uvolil a je tu fotka nové členky naší zvířecí rodiny - Meisy, nově jménem Chika [čika]. Tak se podívejte a jestli máte zájem o takového krásného chlupáčka, neváhejte a klikněte si na odkaz v úvodní straně. Stále ještě 2 chlupaté slečny čekají na nové páníčky. My všichni jim je přejeme.

5. 3. 2012 - Tak se po dlouhé době dostávám k napsání příspěvku. Daří se mi velmi dobře, opravdu si nemohu stěžovat. I tu nejkrutější zimu už máme zřejmě za sebou. Letos jsme si se Sally vůbec neužili sněhu. V Mikulově napadlo jen pár centimetrů, ale hned to roztálo. Měli jsem tu pouze led v bazénu a na to nás neužije. Naši dvounožci si to pochvalovali, protože sotva se vrátili z hor (trocha té krásy je zachycena na fotografii vlevo), nestačilo jim to a už vyrazili s bruslemi do Lednice na rybníky v zámeckém parku. Prý je to nejlepší kluziště široko daleko. No, já to neposoudím, moje drápky na bruslení nestačí. Já stejně radši ležím doma na pelechu. V posledních dnech se začíná příroda probouzet. Ledy tají, na nedalekou přehradu se slétají ptáci z různých koutů Evropy a i kolem našeho domu to zpívá a chystá se na námluvy. My se Sally to bedlivě monitorujeme.  Mnohem více se ale povalujeme. Na fotce vpravo můžete vidět naši nejběžnější činnost. Na škrabadle jsme nikdy neleželi oba pohromadě, ale v mrazech se vyskytlo pár chvil, kdy jsme si byli takto vzácní a zaujali jsme dvě patra. 

V pátek jsme měli doma ještě další vzrušení. Náš soused chová malé klokany a v pátek si dovezl nový kousek. Milý klokan byl z cesty autem natolik rozrušený, že přeskočil plot a až do druhého dne poskakoval po naší zahradě. V sobotu se však přestěhoval do výběhu pro nej určeného.

Naše Bibi měla v sobotu už 13. narozeniny. Je pořád v dobré formě, stále zvládá docela dlouhé procházky a nás kočky má také ráda. Jen kdyby nebyla tak děsně žravá. Pořád prohlíží misky, kde co zbylo na ni. Já se pomalu připravuji na oslavu svých třetích narozenin. Už se mi to blíží.