Ze života kocoura

 26. 12. 2013 - Tak mám zase možnost aktualizovat své stránky. Panička přidala Axlův portrét - no to vypadá, že už tady ten vetřelec vážně zůstane natrvalo. Budeme se s tím muset já i Sally asi smířit. Zatím jsem na něj naštvaný, pořád za mnou chodí a chce navazovat kontakt, ale já si držím odstup. Sally už trochu povoluje, ale já jsem tvrďák. 

Představte si, dostává syrové maso jako já! Jako by nestačilo, že mi ujídá Chika, teď ještě další hladovec. A to si pište, že Axl žere jako divý. Na druhou stranu se mu nedivím, z jeho mňoukání jsem vyrozuměl, že si vytrpěl asi dost. Občas mu teda dovolím, aby se ke mně trochu přiblížil. Panička toho hned využila a udělala vánoční foto. Tak se pokochejte. Nahoře jsem já, uprostřed jmelí a dole se krčí Axl. Z povzdálí nás ještě sledovala Sally a Chika, ale na fotce se je nepodařilo zachytit. Je vidět, že my dva kluci budeme stejně fotogeničtí.

21. 12. 2013 - To koukáte, jak brzy je tady nový příspěvek, že?! No musím se vypsat z toho, co jsem dnes zažil. Představte si, moji páníčci ráno odjeli, myslel jsem si, že do práce, ale brzy jsem zjistil, že dnes tam nebyli. Vrátili se kolem oběda a v přenosce dovezli kocoura!!! Nestačil jsem se divit. Prý, že kamaráda pro mě, ale já o žádného nestál. Sally to vyjádřila i za mě - vrčela jako tygr. 

Já jsem měl trochu strach, protože ten vetřelec chodil po celém našem domě, jako by tady odjakživa bydlel on a ne my se Sally. Navíc je celý nějaký velký, ale to prý dělají ty chlupy, jak jsem zaslechl. My "domácí" jsme se rozhodli držet protestní hladovku. Odpoledne jsme vyběhli oba na chvíli ven a když jsme se za 10 minut vraceli, doufali jsme, že už bude ten cizák pryč. Jenže stále byl tady. Každopádně nám vytrávilo a hladovku jsme ukončili. Ujal jsem se vyšetřování, kdopak to k nám přibyl. Zjistil jsem toto: kocour čerstvě kastrovaný, z útulku v Hodoníně, peršan a jméno dostal po rockovém zpěvákovi - Axl Rose! To bychom si mohli rozumět. Já Esprit Boy a on Axl Rose. Zní to dobře, ne? Tak se na něj podívejte, jak se roztahuje na škrabadle, které jsme se Sally už dávno nepoužívali. Tak ať si tam klidně leží, jen doufám, že mi nebude moc ujídat z mého přídělu.

13. 12. 2013 - Dnešní uplakaný den a navíc pátek třináctého je jako stvořený pro práci na aktualitě. Doposud napadl jen jedenkrát sníh, ale ten už je pryč a venku řádí nehezká

 padající mlha a inverze. V takovém počasí se ani my zvířata nehrneme moc ven. Poleháváme celý den doma a ven jdeme jen na chvíli. Panička se také pokusila udělat nějaké fotky, které by posloužily jako přání k Vánocům. Výsledek je podle jejích slov zatím neuspokojivý. Já jsem tentokrát odmítl úplně, přestože jsem byl dvakrát posazen do dekorační látky, vždy se mi podařilo rychle utéct. Sally se překonala a jednu fotku vydržela. Chika byla nejtrpělivější a nechala se vyfotit dvakrát. Výsledek s mojí kočičí kamarádkou můžete posoudit sami, fotka Chiky zůstává v záloze ukrytá. 

30. 10 2013 - Už jen dva dny a byly by to 4 měsíce od posledního příspěvku! Panička

byla zaneprázdněná, takže nebyl tady nikdo, kdo by nacvakal mé myšlenky do počítače. Dnes se konečně opět ujala této role. Asi by vás zajímalo, čemu se věnovala.

V létě především hostům v našem pensionu a taky si s páníčkem odfrnkli na desetidenní dovolenou a o nás se starala mladší krmička. Následovaly výlety do zoo ve Zlíně a ve Vídni. Nechápu, proč musí moji krmiči jezdit za zvířaty, copak my tři jim nestačíme? Když byla velká horka, jezdili se dokonce koupat do rybníka. To já jsem si vystačil s malou plastovou vaničkou! Byl jsem ochlazený na celé odpoledne. Se začátkem podzimu pak přišla na řadu práce na zahradě. 

O víkendu 26. 10. se zase panička i s pánečkem točili kolem naší Chiky. Byli spolu všichni tři na klubové výstavě psů čau čau ve Vysoké nad Labem. Chika dostala hodnocení V2 a pak se ještě vydali do Českého ráje. V neděli se všichni tři vrátili, moc jsem se na Chiku těšil a ona na mě. Odpoledne jsme spolu polehávali na zahradě a tam mi povykládala, co všechno zažila. Přidávám foto z léta, kdy jsem usilovně pomáhal (vidíte, jak ležím v kolečkách?!). Druhá fotka je Chika s kokardou, kterou dostala jako památku na výstavu. Bylo tam celkem 19 čauů, to se pohromadě hned tak nevidí. Jinak ale vůbec nejsem zanedbávaný. Mám nové škrabadlo i s hracími chrastícími míčky a několika odpočinkovými plochami. Nejradši ležím až na samém vrcholku. Na zahradě si to taky užívám. Opadalo listí a je moc dobře vidět na ptáky, tak mám o program ve 3D televizi denně postaráno. Misky se stále plní tím, co mám rád, takže mi nic neschází. 

1. 7. 2013 - Konečně prázdniny a paničku máme zase téměř na dva měsíce doma! Letošní léto si s námi zatím hraje na schovávanou, chvíli už to vypadalo nadějně, ale zase se to nějak zvrtlo. Proto ale nepíšu. Mám pro vás všechny novinku: naše Chika včera byla na výstavě psí krásy a dopadla docela dobře: dostala V2, res. CAC. Dovezla si především cenné zkušenosti, jak se má předvést, jak chodit v kruhu a taky poměřila síly s další fenkou. Ta ji sice porazila, ale není ještě všem výstavám konec. Nejprve musí naší holce dorůst pořádně srst, stále se ještě část jejího štěněčího kožichu urputně drží a nechce uvolnit místo té nové dospělácké. Já pelíchám pořádně a Sally také. Na zimu jsme si oba připravili husté kožichy, které nás teď hřejí až moc, tak línáme kudy chodíme. Jsem rád, že se výstavy nemusím účastnit já. Včera na brněnském výstavišti vybírali návštěvníci z mnoha akcí. Kromě INTERCANISu se konala výstava koček INTERFELIS a další pavilony byly vyhrazeny koním, ovcím, kravám a dalším hospodářským zvířatům i potřebám pro zvířata. Bylo tam hodně lidí a panička i Chika přijely velmi unavené. Naštěstí to máme z Brna jen kousek a dorazily obě brzy domů.

22. 5. 2013 - Všechny návštěvníky zdravím už jako čtyřletý kocour, v neděli jsem totiž oslavil své další narozeniny. Od

mých rodičů Andulky a Čokýnka mi došlo moc krásné přání. Já jsem si neděli užíval se svou smečkou na zahradě, bylo krásné počasí, i když večer přišla silná bouřka. Blesky křiž

ovaly oblohu a hromy duněly jakoby to bylo na moji počest. No tady na tom obrázku jsem v celé své kráse!

12. 5. 2013 - Po krásných teplých dnech, které vystřídaly Velikonoce na sněhu, se před dvěma dny zatáhlo a nyní prší. Příroda se krásně zazelenala.Naše Chika měla mít konečně možnost porovnat se v soutěži krásy s více čauy, ale co čert

nechtěl. Asi týden před výstavou se začala hárat, takže musela zůstat doma. Na výlet si vyrazila jen panička a její maminka (ta nás chodí krmit, když občas naši páníčci vyrazí někam za odpočinkem). Počasí bylo deštivé, ale na celé sobotní dopoledne, kdy začala soutěž psí krásy, se trochu umoudřilo. Naše výletnice tak viděly všechny psy i feny čau čau a dovezly si spoustu zážitků. Jen škoda, že Chika nemohla jet. Já si užívám zaslouženého klidu bez výstav, protože mě to dost stresovalo. Jenže Chikura, ta je úplně jiná povaha, ta se ničeho nebojí a společnost psů má ráda. Panička zkoušela nový foťák. Některé fotky se jí ještě nepodařilo uložit na správné místo v počítači, tak je nemůže použít, ale já mám svou novou podobenku, tak se na mě můžete podívat, jaký už je ze mě chlapák! Vždyť taky příští týden slavím už své 4. narozeniny.

18. 3. 2013 - Uplynuly dva měsíce a je to až neuvěřitelné, že ačkoli za tři dny budeme mít jaro, mohl bych svůj příspěvek začít úplně stejně, jako ten poslední! Dnes sněží a sněží, všude kolem bílo a zima se nehodlá zatím loučit. V tuto chvíli už je to otravné, však jsme žádnou objednávku na sníh do nebes neposílali, že? Já ani Sally jsme dnes nechtěli jít ven, ale nakonec jsem si to rozmyslel a jako první rychle vyběhl. A stejně tak rychle jsem se zase o 10 minut později vrátil. Před 14 dny už jsme s páníčky běhali po zahradě a vypadalo to nadějně a teď tohle nadělení. Tak držte palce, ať už je to brzy za námi.

23. 1. 2013 - Konečně začala pravá zima jak se patří. Já z toho nemám moc radost, ale moje panička jásá, že konečně může provozovat zimní sporty. Můj nejoblíbenější zimní sport je gaučink, prokládaný občasnou honičkou se Sally. V naší speciální 3D televizi, kterou máme pokaždé, když sedíme u okna, sledujeme se Sally ptáky na krmítku. Mají letos hody, protože kromě slunečnice dostávají lojové koule. Slétávají se u nás sýkorky koňadry i modřinky, zvonci, kosi, kominíčci a hrdličky. Občas je možné zahlédnout i méně obvyklé návštěvníky. Měli jsme tady strakapouda, pár stehlíků, pěnkav a někdy sem zalétne i červenka. To jsou moc pěkní ptáci, krásně zbarvení, ale jejich fotku nemám ani já, ani moji dvounozí páníčci. To by museli trpělivě čekat a mít foťák s objektivem. Já se momentálně také nenechám moc zvěčňovat, a tak se tentokrát musíte spokojit pouze s tímto krátkým povídáním. Čau mňau, Váš Esprit! 

 9. 1. 2013 - Tak tu máme nový rok a já se ozývám po dvouměsíční pauze. Podzim přešel pozvolna v zimu a Vánoce utekly rychle jako voda. Zima zatím není příliš krutá, občas sněží, ale sníh nevydrží moc dlouho a brzy taje, protože teploty se stále střídají jako na houpačce. Se Sally se letos hodně povalujeme doma. Moc se nám do studené zahrady nechce chodit. Válíme se v pelíšcích svých i našich dvounožců. Chika už  si také začíná zvykat. I když má ráda každodenní procházku. Tento klidový režim se začíná projevovat na naší hmotnosti. Po dlouhé době jsem téměř dohnal Sally. Vážím 5,20 kg, moje kamarádka 5,25 kg. Taky se hezky cpu. Chika má už dávno přes 22 kg. Je velká a má stále krásnou srst. Páníčci jsou zvědaví, co se stane, až přesrstí. Přidávám jedno foto Chiky na první souvislé sněhové pokrývce.