Moje první výstava
Tak je tady konečně reportáž z mojí první výstavy. Začnu pěkně popořádku. Nejprve bylo potřeba připravit záclonky do výstavní klece. Ty se šily samozřejmě doma, panička asi po 10 letech vytáhla šicí stroj a dala si opravdu záležet. Jak mi to bude slušet, jsem si vyzkoušel už doma. Tady je moje fotka. 
V sobotu jsem vyjeli všichni tři (já a moje dvě "obsluhovatelky") už brzy ráno, v šest hodin. Kdyby náhodou byla na dálnici nějaká zácpa, tak abychom měli radši časovou rezervu. Cesta však uběhla rychle a hladce, takže do Olomouce jsme dorazili na zahájení. Vůbec to nevadilo, aspoň jsme mohli všechno v klidu nachystat. Těšil jsem se na krásný pokojíček, ale záhy jsem zjistil, že je to klícka, kde se dá tak akorát ležet. To jsem taky celý den dělal. 
Párkrát jsem byl venku, abych se pochoval, ukázal přátelům, ale hlavně abych dostal posudek. Nejprve si mě prohlédla paní Mastrangelo, která mě stále jen chválila, do celkového hodnocení mi napsala "slibný chlapec" a ocenění V1. Vybrala mě ještě do BIV, ale tam mě porazila o rok starší kočička. Uznávám, že to byla fakt kočka! Přestože se mnou jely obě moje "paničky", vůbec je nenapadlo zdokumentovat posuzování, takže sem není možné dodat žádné foto 
.
V pozdním odpoledni pak přišla dlouho očekávaná soutěž koček s bílou. Byly to docela "fofry", kočky se svolávaly narychlo rozhlasem a ne každý majitel stihl včas zareagovat. Já jsem však byl včas na správném místě a přestože na mě nezbyl žádný stoleček, kam bych se mohl postavit a pořádně předvést, tak jsem vyhrál mezi koťaty 6 - 10 měsíců! To je sice už v aktualitách, ale v reportáži z výstavy to přeci nemůže chybět. 
Byla to obrovská radost.
No a jaké jsou moje pocity z výstavy? Moc mě to nebavilo, ale moje dvě "posluhovačky"
byly spokojené. Sice je ke konci trápila únava, na výstavě se musí vydržet až do jejího konce tj. do 18 hodin, ale přeci jen radostné pocity zvítězily nad únavou. Já to klidně zase znovu absolvuji, jen kdybych se nestyděl na výstavě chodit na záchodek, jak jsem dopadl po cestě zpět, to už jsem psal... Doma jsem se konečně dočkal klidu a svých kamarádek - Bibi a Sally. Na závěr nesmí chybět můj profil, kde je prý vidět, jak se podobám výrazem mému tatínkovi Čokýnkovi a jaký ze mě roste krasavec. 
