MVK Valtice 27. 6. 2010
Výstava ve Valticích začala už v sobotu. 
My jsme se neúčastnili, ale přijela p. Cihlářová s mojí mladší polosestřičkou Puntičkou. Cestou zpět se stavila u nás, podívat se, jak se mi daří. Já jsem byl nejdřív trochu zaražený, ale po chvíli jsem se rozdivočil. Ukázal jsem svoje lumpárny, ať se Sally, nebo bez ní. Nemohla chybět ani ukázka, jak moc miluji pribináček. Na obrázku vidíte, s jakým potěšením se na něj pokaždé vrhnu. Paní Cihlářová si mě vyfotila, a tak si dovoluji zde toto foto vložit.
V neděli 27. 6. 2010 jsme se ve známém složení, tj. já, Espritek a moje dvě paničky, vydali do nedalekých Valtic na výstavu koček. Tentokrát žádné brzké vstávání, ale jak už to u těch, co bydlí blízko bývá, stihli jsme to tak tak! Do klece jsem dostal svoje záclonky a všechno dál už probíhalo podle známého scénáře. Já jsem otráveně ležel v kleci a pospával, zatímco moje dvě ošetřovatelky střídavě stále někam odbíhaly.
Na výstavě byli posuzovatelé z různých končin světa. K nejcharizmatičtějším a zároveň nejzajímavějším zřejmě patřila finská posuzovatelka Kristiina Rautio. Budila pozornost všech přítomných různými tetováními po těle a zajímavým oblečením včetně obuvi. Její foto tak nemůže chybět, i když tady toho zajímavého není moc vidět. Na mě však čekala zcela jiná dáma.
Po docela dlouhém čekání jsem se dostal k posouzení až po obědě. Nejdřív jsem se hezky způsobně choval, ale pak už mě to nebavilo, tak jsem využil i krátkodobou klícku. Tentokrát už byly paničky připravené. Andrejka se starala o moje pohodlí a dobrou náladu, druhá panička pak o fotodokumentaci při posuzování. Všechno sem nevleze, ale bylo aspoň z čeho vybírat.
Posuzovala mě MUDr. Marie Říhová, o které jsme se později dozvěděli, že je velmi přísná. 
Důkladně mě prohlížela a stále jenom chválila. Říkala, že mám pěkné tělo, tlapky, rozložení barev, hezké oko, no prostě už to vypadalo, že mi nic nevytkne. Na závěr jen podotkla, že srst je o trochu delší, nicméně jsem dostal výborný posudek, svůj první CAP a ještě k tomu nominaci do BIS! Takový úspěch jsme ani nečekali. Dostal jsem krásnou kartičku, kterou jsem od té chvíle měl připevněnou na kleci. To jsem ještě netušil, jaká otrava ta soutěž BIS je! Čtěte dál a uvidíte také.
Tady jsem v kleci s kartičkou nominování do BIS.
A teď tedy ta soutěž BIS. Probojovalo se tam docela dost kocourů-kastrátů, takže konkurence silná a já mezi nimi skoro nejmladší! A proč je to otrava? 
Musel jsem se ukázat několika posuzovatelům najednou, ale problém je v tom, že vás nenese váš majitel, ale cizí stevard nebo stevardka (jako v mém případě). Ta se mnou měla co dělat. Je o mě všeobecně známo, že se nerad chovám, u Andrejky to ještě snesu, ale u úplně cizí slečny?! Chtěl jsem jí několikrát utéct, ale ona byla mazanější. Vždy mě na chvíli postavila na zem, aby zchladila mou "horkou krev", pak znovu pevně uchopila a tak mě donesla až na stoly jednotlivých porotců. Ti se na nás na všechny podívali, byl tam i můj starší polobratr Bagíšek, a na závěr ukazovali různá čísla. To moje se tam neobjevilo, ale i tak jsem dostáhl fantastického úspěchu. Večer jsme to telefonovali do Žďáru mé chovatelce, protože je to hlavně její zásluha, že jsem takový krasavec!
Na závěr ještě jedna smutná věc: krátce před výstavou zemřel p. Bohumír Mahelka, který byl předsedou pořádající ZO KOČKY 36, dlouholetým předsedou SCHK a také výborným posuzovatelem. Čest jeho památce.
